Pravidla pro psaní abstraktu na konferenci ČSEtS

Název abstraktu by měl dávat jasný smysl. Musí být stručný, výstižný a specifický. Vlastní text abstraktu má být souhrnem nejdůležitějších aspektů práce vyjádřených zhuštěnou, ale srozumitelnou formou. Měl by začínat jasným uvedením cílů práce a jeho důležitosti v dané oblasti výzkumu, a pokračovat formulací hypotézy, která byla prací testována. Je třeba stručně popsat metodiku, včetně počtu a výběru subjektů a statistických metod. Výsledky je vhodné popsat slovní formou, včetně nejdůležitějších výstupů statistických analýz.  Abstrakt by měl být zakončen závěry a důsledky. Abstrakt by měl být psán v minulém čase. Přítomný čas je možno použít případně v závěrech. S výjimkou obecně známých zkratek (např. DNA), je třeba uvést termín nejdříve v plném znění a v závorce za ním dále používanou zkratku tohoto termínu. Při psaní je třeba se vyvarovat obecným a popisným vyjádřením, která se výsledků týkají pouze nepřímo nebo jsou jen nekonkrétním přehledem. (V abstraktu by neměly být formulace jako např.: "změny byly způsobený několika faktory”, aniž by bylo konkrétně napsáno jakými faktory, "mezi skupinami byly značné rozdíly”, aniž by bylo uvedeno čím a jakým směrem - větší, početnější, častější apod. - se od sebe tyto skupiny lišily.) Návrhy projektu musí mít v názvu příspěvku vyjádřeno, že se jedná o návrh projektu. Příslušná abstrakta neobsahují vlastní výsledky ani závěry, ale je v nich potřeba dobře formulovat hypotézy projektu i navrhovanou metodiku včetně statistického hodnocení. Abstrakta přehledových přednášek mohou mít jinou formu dle uvážení autora.
Délka abstraktu (bez nadpisu, jmen a adres autorů) nesmí přesáhnout 2500 znaků. Do abstraktu nelze vkládat ilustrace a formátování je omezeno na tučné písmo pro zvýraznění jednotlivých slov a kurzívu pro vědecká jména zvířat. Budou-li v abstraktu uváděny citace, uvádějte je v textu a ve zkrácené formě, jako je tomu například v této větě (Abrahams, M. V. & Sutterlin, A. 1999, Anim. Behav. 58: 933). Abstrakt by měl být v češtině nebo slovenštině, u příspěvků zahraničních hostů konference je možné použít angličtinu. První uvedený autor by měl být autorem prezentujícím na konferenci.

Příklady dvou abstraktů dobře odpovídajících těmto pravidlům

A) V dřívějších studiích jsme prokázali, že sociálně výše postavení samci jelena evropského (JE) shazují a vytloukají paroží dříve než samci níže postavení. Forand et al. (1985, J. Mammal. 66:58-62) zjistili u jelence viržinského (JV) opak. Vysvětlení spatřujeme v tom, že jedna skupina cervidů (např. JE) nereaguje na sezónní pokles testosteronu (T) a shazuje paroží až s iniciací nového parožního růstu. Druhá skupina (např. JV) shazuje již se sezónním poklesem T. V dané studii jsme experimentálně testovali hypotézu, že u JV existuje negativní korelace mezi sociálním postavením a pořadím shazování paroží a že dominantní jedinci zahajují růst nového paroží a vytloukají paroží dříve než jedinci subordinátní. Sledovali jsme dominanci ve skupině samců (1,5 až 7,5 let starých) uzavřených v ohradě 0,6 ha velké a dali do vztahu časování parožního cyklu k jejich sociálnímu postavení. Během 66 pozorování jsme zaznamenali 2833 agonistických reakcí. Jelenci vykázali velmi nestabilní hierarchii s relativně častými změnami především v její horní polovině. Datum shazování a růstu nového paroží korelovaly s věkem, tělesnou hmotností, počtem vítězství a počtem porážek. Když byl vliv věku eliminován parciální korelací, korelovalo datum shazování a růstu nového paroží pouze s počtem porážek (shazování rs xy.z=0.55, P=0.10; růst rs xy.z=0.58, P=0.07, n=11). Když byl do parciální korelace zahrnut faktor tělesné hmotnosti, byla korelace mezi datem shazování a růstu nového paroží a počtem porážek výraznější (shazování rs xy.z=0.67, P<0.05; růst rs xy.z=0.63, P<0.05, n=11). Začátek vytloukání koreloval s postavením v hierarchii (rs xy.z= -0.60, P<0.01, n=13) a s počtem vítězství (rs xy.z= -0.55, P<0.05, n=13). Naše výsledky jsou ve zřejmém rozporu s výsledky Foranda et al. (1985). Nicméně, v naší skupině jsme měli více samců než předchozí autoři a než je typické pro daný druh. Zaznamenali jsme běžně útoky submisivních samců na jim nadřazené jedince a také utváření neobvyklých vztahů. Zdá se, že JV může být v zajetí vnímavější na sociální stres než jiné druhy, jako jelen evropský, které se v přirozených podmínkách sdružují do velkých skupin. To se může projevit ve velké variabilitě fysiologické reakce na sociální postavení JV, reflektované časováním parožního cyklu. Proto lze předpokládat velmi rozdílné reakce podle konkrétních sociálních podmínek ve skupině.

B) Cílem práce bylo objasnit vztah mezi momentálním stavem ovzduší (teplotou, prouděním a relativní vlhkostí vzduchu, barometrickým tlakem a srážkami) a letovou reakcí samců píďalky podzimní (O. brumata) na samičí sexuální feromon 1,3,6,9-nonadekatetraen v pozdním podzimu, kdy jsou atmosférické podmínky pro let hmyzu krajně nepříznivé. Během letové sezóny (listopad – prosinec) jsme v listnatém lese vystavili automatický časosběrný feromonový lapák a hodinové úlovky korelovali s hodinovými záznamy pěti meteorologických proměnných získaných přenosnou automatickou meteorologickou stanicí instalovanou v místě lapáku. Prezentujeme výsledky získané na 3 lokalitách v okolí Prahy (Libuš, Košíře, Zbraslav), kde se na vrcholu letu úlovky samců pohybovaly až ve stovkách jedinců za noc. Samci píďalky reagovali na syntetický feromon jen během skotofáze. Pářící let začínal jakmile světelná intenzita klesla pod 10 luxů. Dolní prahová teplota pro let byla –0,5 °C. Letová aktivita samců vyjádřená výší úlovků vzrůstala s průměrnou noční teplotou a průměrnou rychlostí větru a klesala v závislosti na barometrickém tlaku, zatímco srážková činnost neměla významný vliv. Analýza hodinových úlovků ukázala, že noční průběh letu má bimodální charakter s jedním výrazným vrcholem po setmění a druhým před rozbřeskem. Tento základní bimodální charakter byl nejzřetelnější, když teplota během noci příliš nekolísala; při postupném snižování noční teploty (nejčastější průběh), byla ranní letová aktivita více méně potlačena. Tak lze vysvětlit, proč se v literatuře traduje tvrzení, že samci O. brumata létají jen omezenou dobu po setmění. Naše výsledky naopak ukázaly, že v řídkých případech pozvolného vzestupu noční teploty může ranní vrchol i převyšovat vrchol večerní. Lze tedy učinit závěr, že vrozený bimodální circadianní rytmus samčího pářicího letu se oportunisticky modifikuje podle momentální (ambientní) teploty vzduchu. Toto pro hmyz netypické epigamní chování lze považovat za výhodnou adaptaci umožňující páření na konci sezóny, kdy je významně snížen predační tlak, kdy však nepříznivé počasí vážně omezuje let samců při vyhledávání bezkřídlých nelétavých samic vylučujících pohlavní atraktant.