Pravidla pro psaní abstraktu na konferenci ČSEtS

1. Obecné požadavky

• Rozsah: Abstrakt nesmí překročit 2 500 znaků včetně mezer (bez názvu, jmen autorů a jejich afiliací).
• Jazyk: Abstrakt může být napsán česky, slovensky nebo anglicky.
• Prezentující autor: První uvedený autor by měl být zároveň prezentujícím autorem příspěvku. 

2. Název abstraktu

• Název musí být stručný, výstižný a specifický.
• U návrhů projektů musí být z názvu zřejmé, že se jedná o návrh projektu (např. „Návrh projektu: ...“). 

3. Struktura a obsah abstraktu

Text abstraktu by měl být kompaktní, srozumitelný a obsahovat všechny klíčové části výzkumu:

• Úvod: Stručné uvedení do současného stavu poznání.
• Cíl výzkumu: Jasně vymezené cíle a přínos studie (např. jak rozšiřuje současné poznání).
• Hypotézy a proměnné: Konkrétní formulace hypotéz, sledované (závislé) proměnné a faktory, jejichž vliv byl testován.
• Metodika: Stručný popis postupu:
• výběr subjektů včetně relevantních detailů (např. druh, věk, pohlaví),
• počet subjektů,
• testovací protokol,
• hlavní použitá statistická metoda.
• Výsledky: Popis hlavních zjištění slovní formou, případně doplněný o zásadní výstupy statistických analýz.
• Závěr: Interpretace výsledků v kontextu dané oblasti výzkumu a formulace tzv. take-home message (hlavního sdělení). Lze také stručně nastínit směřování dalšího výzkumu. 

4. Styl a jazyk

• Čas: Abstrakt by měl být psán převážně v minulém čase. Přítomný čas je vhodný zejména při interpretaci výsledků a v závěru.
• Jasnost a konkrétnost:
  Vyvarujte se vágním a obecně formulovaným tvrzením. Např. neuvádějte:
• „... změny byly způsobeny několika faktory“ (bez uvedení jakých),
• „... mezi skupinami byly rozdíly“ (bez specifikace charakteru rozdílů – např. která byla větší, rychlejší atd.). 

5. Formátování a technické detaily

• Formátování: V abstraktu nepoužívejte ilustrace, tabulky ani pokročilé formátování. Jedinou výjimkou je kurzíva pro vědecká jména organismů.
• Zkratky: S výjimkou obecně známých zkratek (např. DNA) uvádějte nejprve plný název a až poté jeho zkratku v závorce.
• Citace: Jsou povoleny pouze výjimečně, např. v replikačních studiích. Používejte je ve zkrácené formě přímo v textu, např.: „Forand et al. (1985, J. Mammal. 66:58–62) zjistili u jelence viržinského opak.“ 

6. Specifické typy příspěvků

• Návrhy projektů:
  Tyto abstrakty neobsahují výsledky ani závěry, ale musí být dobře formulovány:
• výzkumné hypotézy,
• navrhovaná metodika včetně způsobu statistického hodnocení.
• Plenární přednášky:
  Abstrakta plenárních přednášek mohou mít volnější formu podle uvážení autora.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Checklist pro autory

1. Obsahová struktura

☐    Je název abstraktu stručný, výstižný a specifický?

☐    Obsahuje úvod základní kontext a aktuální stav poznání?

☐    Jsou jasně formulovány cíle výzkumu?

☐    Jsou uvedeny konkrétní hypotézy a sledované proměnné?

☐    Je stručně popsána metodika (výběr subjektů, počet, protokol, hlavní statistická metoda)?

☐    Jsou výsledky popsány slovně, včetně nejdůležitějších čísel či směrů změn?

☐    Obsahuje závěr interpretaci výsledků v kontextu výzkumu?

☐    Je formulováno hlavní sdělení (take-home message)?

2. Jazyk a styl

☐    Je celý abstrakt (kromě závěru/interpretace) psán v minulém čase?

☐    Neobsahuje vágní nebo obecné formulace bez konkrétních údajů? Např. „byly nalezeny rozdíly“ → jaké, kde, jakého směru?

☐    Byly zkratky uvedeny správně (plný název + zkratka v závorce)?

☐    Jsou vědecká jména zvířat psána kurzívou?

☐    Je jazyk srozumitelný i pro čtenáře mimo úzký obor?

3. Formát a rozsah

☐    Abstrakt nepřekračuje 2500 znaků včetně mezer (bez názvu a autorů)?

☐    Neobsahuje žádné obrázky, tabulky ani jiné formátování kromě kurzívy?

☐    Je text v češtině, slovenštině nebo angličtině?

☐    Pokud se jedná o návrh projektu, je to zřejmé z názvu a text neobsahuje výsledky?

☐    Je první autor zároveň prezentujícím autorem?

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklady abstraktů z minulých let splňujících tyto požadavky

Better sow housing during lactation promotes piglet social play behaviour, indicating positive welfare in piglets

Play in young farm animals is a candidate indicator of positive animal welfare. So far it is unclear whether improved housing conditions for lactating sows increase piglet play behaviour and could indicate enhanced positive animal welfare for piglets. Permanent crating during lactation impairs sow welfare. Temporary crating, with the sow being only confined over the first 3-4 days post-partum, is more acceptable. It is unknown whether piglet play behaviour is higher in temporary compared to permanent crating system. This study compared piglet play behaviour at day 25 post-partum in 10 litters housed in temporary crating with 10 litters housed with permanently crated sows. Piglet play was counted every 10 min for 16 hours. Solitary play, social play and play with mother was quantified as mean per piglet. Solitary play did not differ between housing systems but social play (t-test, n=10 versus 10, t=2.92, P<0.01) and play with mother (t=-2.39, P<0.05) were higher in temporary crating. The results indicate that social play among littermates and with the mother is increased by providing better housing for the sow. Thus, positive animal welfare is promoted in sucking piglets through giving the lactating mother free movement within days after birth.

 Keywords: play behaviour; positive emotions, piglet , positive welfare

 

Môže stáť prenatálne a skoré postnatálne vystavenie zmesi ftalátov za vznikom autistických prvkov správania? 

Ľudia sú denne vystavovaní chemickým látkam, vrátane endokrinných disruptorov (ED), ktoré majú schopnosť interferovať s funkciami endogénnych hormónov. Medzi ED patria aj ftaláty (Ft), ktorých účinky sú spájané s výskytom spektra autistických porúch (ASD). Ft však na vyvíjajúci organizmus nepôsobia jednotlivo, ale ich účinok sa sumuje, preto sme si za cieľ nášho výskumu stanovili zistiť vplyv zmesi v prostredí sa najčastejšie vyskytujúcich Ft na výskyt autistických prvkov správania v čase odstavu (O), puberty (P) a dospelosti (D). Gravidné samice potkanov kmeňa Wistar sme rozdelili na kontrolnú (K, n=6) a Ft (n=6) skupinu. Ft samiciam bola od 15. dňa gravidity až do 4. dňa po narodení mláďat, denne perorálne podávaná zmes troch ftalátov (DEHP, DBP a DINP) v dávke 4,5 mg/kg živej hmotnosti z každej látky (v 500 μl arašidového oleja). K samice dostávali 500 μl vehikula (arašidového oleja). Na výskum zmien v sociabilite sme využili test párovej interakcie. Zmeny v repetitívnom správaní, emocionalite a správaní podobnom úzkosti sme skúmali pomocou testu otvoreného poľa a testu vyvýšeného bludiska vtvare plus. Prejavy depresii podobného správania sme testovali v teste núteného plávania. Zistili sme, že vystavenie Ft viedlo k poklesu sociability vo všetkých troch etapách ontogenézy. V odstave a puberte sme tiež u Ft skupiny zaznamenali signifikantné zvýšenie úzkosti podobného správania. Ft samice v dospelosti vykazovali nárast výskytu niektorých prvkov depresii podobného správania. Čo sa týka emocionality, nezaznamenali sme žiadne rozdiely medzi skupinami ani v jednom nami sledovanom období ontogenézy. Počas testovania sme pozorovali výskyt repetitívneho správania u oboch skupín, avšak iba u malej vzorky jedincov a tento parameter nebolo možné štatisticky spracovať. Nami použitá zmes ftalátov teda stála za vznikom viacerých behaviorálnych prejavov vyskytujúcich sa u ľudí, ktorí majú diagnostikovanú niektorú zo spektra autistických porúch.

 Kľúčové slová: endokrinné disruptory, ftaláty, potkan laboratórny, správanie, autizmus

 

Dracula versus Van Helsing: Strange features are no better than no features in predator recognition by untrained birds

Predator recognition is essential for prey survival, allowing for appropriate antipredator strategies. Previous research indicates that eye colour, beak shape, talons, and other features are pivotal in predator recognition. Here we tested to ascertain whether the presence of the “incorrect key features” of a harmless pigeon (Columba livia) placed on a common kestrel (Falco tinnunculus) body impairs predator recognition more efficiently than the absence of any key features. We conducted experiments with wild red-backed shrikes (Lanius collurio) defending nests (N = 18) in Western Bohemia, Czech Republic. Using life-sized kestrel dummies, we presented three variations: an unmodified kestrel, a kestrel with the harmless pigeon’s key features (eyes, beak, claws), and a kestrel with no key features. The shrikes’ aggression, measured through the number of attacks on each dummy, provided insights into predator recognition. To explain the variation in the number of attacks, we used linear mixed-effects models (LMM) with nest identity as a random factor. Dummy type and presentation order were entered sequentially as predictors using stepwise forward selection. Model comparisons were made using the likelihood-ratio test (χ² test), and pairwise comparisons were conducted with the Tukey HSD post-hoc test with Tukey correction for repeated measures. The analysis of shrike behaviour revealed that the unmodified kestrel was attacked more than both modified versions (Z>3.5, P<0.01), but no significant difference was observed between the dummy with pigeon features and the featureless dummy (Z<1, P>0.99). These results suggest that the absence and replacement of key features have an equally dampening effect on predator recognition. This finding implies that both scenarios render the predator less threatening or unrecognisable to the shrikes. Our conclusions, supported by previous research, suggest that predator recognition in red-backed shrikes is a complex process that requires the integration of multiple key features, such as eyes, talons, and beak, for accurate identification. This study contributes to the understanding of predator-prey interactions and has implications for ecological research on animal behaviour and cognition.

Keywords: antipredator behaviour; Lanius collurio; predator-prey interactions; recognition

 

Detekční schopnosti psů při rozpoznávání odrůd rostlin konopí, jeho silic či z něj izolovaných látek

Konopí (Cannabis sativa L.) je řazeno mezi rostliny s dlouhou historií a širokou škálou využití. Kvůli jedinému psychoaktivnímu kanabinoidu (THC) nabylo rychlé popularity, což většinu světa přimělo k jeho kriminalizaci. V rámci kontroly distribuce konopí jsou ochrannými složkami ČR používaní detekční psi, kteří jsou trénovaní na sušinu rostliny, ale nejasného složení a stáří. Princip mechanismu detekce je neznámý, není zřejmé, jaké látky či směsi obsažené v rostlině pes rozpoznává, nicméně z praxe je známo, že často dochází k falešným značením zřejmě přítomností individuálních látek či silic, které jsou součástí i jiných rostlin. Cílem studie je zmapovat schopnosti profesionálně vycvičených psů ozbrojených složek v detekci konopí a látek, které konopí obsahuje, a to pomocí sérií testů s různými kombinacemi specifických látek a silic. Do studie bylo zapojeno 18 služebních psů Celní správy ČR a Vězeňské služby ČR, kteří celkově absolvovali 578 měření. Jako cílové látky byly použity a) sušiny 5 odrůd konopí, b) izolované látky THC, THCa, CBD, CBn (dále IZO), c) vyextrahované silice z odrůd rostlin, d) 10 druhů terpenů obsažených v konopí, e) směs silic s IZO a f) směs terpenů s IZO. Testování proběhlo podle standardní double blind metodiky. Vzorky pachů, tj cílové látky a klamné pachy (jiné byliny nebo terpeny z jiných bylin než konopí) byly jednotlivě umístěny na pachový nosič do 6 sterilních sklenic postavených v řadě v náhodném pořadí. Jako úspěšný výsledek bylo považováno buď standardní značení psa či zřetelný zájem psa o vzorek. Pravděpodobnost úspěšného označení cílové látky byla analyzována pomocí programu SAS (verze 9.4), proc GLIMMIX s binomickým rozdělením dat. Jako fixní faktor byly použity skupiny cílových látek (viz výše a-f)) a pořadí sklenic v řadě. Náhodným faktorem byla identita psa. Výsledky ukázaly, že psi nejlépe značili celé rostliny, silice a kombinace silic s IZO (úspěšnost nad 87 %) ve srovnání se samotnými IZO, terpeny (úspěšnost 33-37 %) a směsi terpenu s IZO (úspěšnost 65 %) (p≤0,0001). Čím vyšší bylo pořadí sklenic v řadě, tím lepší byla úspěšnost (p≤0,01). Z prvních výsledků studie je zřejmé, že se psi majoritně řídí pachem směsi rostlin či silic, výrazně méně detekují izolované látky. Dalším krokem výzkumu je zjistit, zdali se přidáním izolovaných látek do tréninkových metod zajistí vyšší úspěšnost detekce konopí obsahující THC, aniž by reagovali falešně na vzorky jiných rostlin. Tato studie vznikla za podpory BV MVČR VK01020017.

Klíčová slova: detekční pes; učení; konopí; THC