Home

Jaroslav Madlafousek – zakládající a čestný člen ČSEtS – osmdesátiletý

Luděk Bartoš

PhDr. Jaroslav Madlafousek, CSc., zakládající a čestný člen České a Slovenské etologické společnosti se narodil 9. května 1922 v Jičíně, takže se v tomto roce dožívá neuvěřitelných osmdesáti let. Vystudováním je psycholog a dlouho mi trvalo než jsem ho opakovanou prosbou dovedl k tomu, aby upustil od svého častého prohlášování na veřejnosti, že on “není etologem”, čímž deprimoval nás ostatní, kteří jsme se k etologii hlásili, ale jaksi nedosahovali jeho kvalit. Již od samého začátku své profesionální dráhy studoval etologickou literaturu a nechal se jí zásadně ovlivnit, když nacházel souvislosti klasické etologické literatury s lidským chováním. To formovalo jeho evoluční pojetí chování, které propagoval a prosazoval v české etologii a psychologii. Velmi ho také ovlivnila koncepce motivačních systémů jeho univerzitního učitele Prof. Josefa Stavěla, která jeho samotného přivedla k hlavním výzkumným programům, kterým se věnoval a to experimentální analýze sexuálního chování na modelu laboratorního potkana a experimentálnímu studiu složek a organizace sexuální motivace člověka, při kterém využíval falometrii, kterou zavedl do výzkumu jeho druhý učitel a pozdější kolega Doc. Kurt Freund. Své výsledky Jaroslav Madlafousek publikoval ve významných mezinárodních vědeckých časopisech. Z hlavního díla: Variables determining the effect of electrostimulation in the lateral preoptic area on the sexual behavior of male rats. (1970, Proměnné určující vliv elektrostimulace v laterální preoptické oblasti na sexuální chování samců laboratorního potkana, s K. Freundem a I. Grofovou) Journal of Comparative Physiology and Psychology 72, Sexual behaviour of female laboratory rat - inventory, pattering, and measurement (1977, Sexuální chování samice laboratorního potkana - inventář, průběh a měření, s Z. Hliňákem) v Behaviour, 63, Stimuli eliciting sexual arousal in males who offend adult women: an experimental study (1978, Stimuly vyvolávající sexuální vzrušení u mužů, kteří napadají dospělé ženy: experimentální studie, s A. Kolářským a V. Novotnou) v Archives of Sexual Behavior 7, a mnoho dalších. Úplný přehled jeho publikací byl uveden ve Zpravodaji ČSEtS již dříve.
V letech 1951 až 1970 přednášel na Katedře psychologie UK v Praze Srovnávací psychologii, v jejímž rámci věnoval velkou pozornost etologii. Hlavní své vědecké období strávil ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, v Praze Bohnicích, kde také uskutečnil své nejvýznamnější experimenty. V současnosti se věnuje teorii motivace a prosazování evoluční psychologie do povědomí psychologů. S Jaroslavem Madlafouskem, později “Jarkou Madlafouskem” jsem se poprvé setkal v dobách svých začátků, kdy on byl myslím na svém životním vrcholu. Upoutal mě hned dvěma věcmi. První bylo, jak strhujícím způsobem dovedl přednášet. Jako dokonalý znalec základní etologické literatury rád používal ve svých přednáškách klasické příklady. Zejména živě si vzpomínám, na jeho popis námluv koljušky tříostné. Většinu ostatních přednášejících zpravidla přečníval již na první pohled svou výškou. Koljuška je poměrně malá ryba a z Jarkova přednášení to bylo také na první pohled zřejmé. Své přednášky doprovázel výraznou gestikulací svých velkých, lopatovitých rukou. Při popisu námluv koljušek jakoby schoval hlavu mezi ramena a svými velkými dlaněmi naznačoval rukama, jak to ty koljušky dělají a svou úžasnou zaujatostí dokázal vtáhnout posluchače do svého tématu.
Druhou věcí, kterou mě Jarka zaujal a které jsem si po celý svůj další život nesmírně vážil a vážím je, že nikdy neváhal věnovat svůj čas nesmírně vytíženého špičkového vědeckého pracovníka každému, kdo to potřeboval, bez ohledu na významnost dotyčného. Spolu s Markem Špinkou a Petrem Donátem jsme svého času užili několika takových jako “soukromých seminářů”. Dohodli jsme se tehdy, že si vždycky někdo z nás připraví nějaké téma a s tím se podělí s ostatními. Párkrát jsme se tak sešli u Madlafousků a vstřebávali atmosféru a uvědomovali si význam vědecké diskuse. Toto období netrvalo dlouho, zejména pro velký nedostatek času všech zúčastněných, ale myslím, že to alespoň pro nás tři mělo v dalším osobním vývoji značný význam.
Jarka Madlafousek není jen významným vědcem, který ovlivnil několik generací mladších vědeckých generací napříč různými obory, ale je také velkou morální autoritou jasných zásad a důsledného jejich dodržování. Když dosáhl důchodového věku, zachoval se k němu jeho mateřský ústav macešsky, zbavil ho vedení oddělení a v podstatě ho přiměl k odchodu do důchodu. V té době bylo na našem ústavu v Uhříněvsi založeno oddělení etologie a mě se šťastnou shodou okolností a nezastupitelnou podporou tehdejšího ředitele Prof. F. Jílka podařilo, aby k nám Jarka mohl nastoupit. Pro začínající oddělení to byla v podstatě nečekaná, avšak zcela zásadní posila. Přestože jsem Jarkovi nabízel, aby využil této příležitosti a psal s tím, že na něm nikdo nic nebude chtít, jeho vztah k odpovědnosti mu to nedovolil a plně se zapojil jako konsultant do rozběhlé práce. Myslím, že pro nás všechny, kteří jsme toto asi desetileté období s ním prožívali, to bylo období velmi významné a že jsme všichni Jarkovou přítomností positivně poznamenáni dodnes. Jarka Madlafousek dosáhl jako vědec mezinárodní úrovně i mezinárodního uznaní. Při tom se mu podařilo vycestovat do zahraničí pouze jednou v roce 1969. Pak pro něj spadla klec a my se dnes můžeme jen dohadovat, jak velmi ho touto nevůlí komunistický režim poškodil v jeho odborném růstu a kam až by to byl býval mohl dotáhnout, kdyby měl možnost cestovat, přímo komunikovat se zahraničními kolegy a pouštět se do mezinárodní spolupráce, tedy kdyby měl podmínky, které v současnosti naše generace považuje již za samozřejmé a které byly v období totality naprosto nedosažitelné.
K tomu se vážou dvě příhody. Jedna, kdy si významu práce Jarky Madlafouska a jeho týmu byly vědomi i světové špičky v oboru. Tak například Dr. Frank Beach, světoznámá osobnost v oblasti výzkumu sexuálního chování, psal Jarkovi Madlafouskovi na žádanky o separát povzbuzující poznámky s tím, jak je jeho výzkum důležitý. Druhá příhoda je z dnešního hlediska téměř komická, kdyby ovšem nebyla ve své době přímým existenčním ohrožením. Jarka Madlafousek byl v Praze navštíven americkým kolegou a velmi se mu v průběhu jeho návštěvy v Praze věnoval. Američan se chtěl Jarkovi nějak odvděčit a po svém návratu do USA zařídil, aby dostal Jarka pozvání na delší zahraniční studijní pobyt financovaný z prostředků NATO. V té době však bylo chápáno NATO, jako “imperialistické uskupení” ryze vojenského charakteru. Jarka měl velké štěstí, že se mu podařilo toto pozvání včas zachytit a ututlat. Samo toto “imperialistické” pozvání mohlo znamenat konec jeho vědecké dráhy.
Po pádu komunismu v roce 1989 byl Jarka Madlafousek jedním s iniciátorů a organizátorů založení České a Slovenské etologické společnosti.
V poslední době se sice Jarka Madlafousek již poněkud stáhl do ústranní, avšak neužívá si zaslouženého odpočinku v plném rozsahu a stále pracuje a píše. A tak kráčí vpřed a zůstává i nadále vzorem pro mnohé z nás. Ať Ti to, Jarko, takto křepce šlape ještě hezkou řádku let!


[Home]
[Novinky] [Informace o společnosti] [Etologické konference] [Občasník Zprávy] [Odkazy]