|
| |
Mezinárodní konference International Society for Applied Ethology (ISAE) se letos v srpnu uskutečnila v malém norském městě Lillehammeru nedaleko Osla. Odborný program zahrnoval celkem 4 plenární přednášky, 61 přednášek ve dvou paralelních sekcích, 100 plakátových sdělení. Nejvíce příspěvků bylo věnováno problematice vztahu člověk-zvíře (Human-animal relationships). Hned v úvodu konference jsme vyslechli velmi zajímavou a živou plenární přednášku Paula H. Hemswortha (Wood-Gush Memorial Lecture), v níž autor zdůraznil význam handlingu a celkového přístupu ošetřovatele jakožto klíčových aspektů pro zlepšení welfare i produktivity chovaných zvířat. Vyslovil zajímavou myšlenku, že handling může mít na pohodu zvířat mnohdy větší vliv nežli ustájení a pro její zajištění je tedy vždy nutné tyto dva faktory dávat do souvislostí. Série příspěvků na toto téma v mnohém prostřednictvím prezentovaných výsledků potvrdila pravdivost uvedeného tvrzení a zdůraznila význam taktilních i verbálních projevů handlingu. V tomto bloku mě asi nejvíc zaujal velmi vtipně přednesený příspěvek Jeffa Rushena "Dairy cows'use of visual cues to recognize people". Zjistil, že dojnice skutečně rozezná ošetřovatele který s ní zacházel vlídně od člověka, který se k ní choval hrubě podle barvy oblečení, avšak připustil, že ho patrně identifikuje i na základě jiných podnetů, nežli jen vizuálních.
Jeden půlden byl věnován příspěvkům na téma agresivního chování, strachu a vyrovnávání se se stresovu situací. V úvodní přednášce tohoto bloku (J.M. Koolhaas) byly velmi dobře shrnuty a porovnány poznatky týkající se agresivního chování a plasticity chování u ptáků i savců. Výsledky řady experimentů prokázaly že více agresivní zvířata jsou schopna přizpůsobit své reakce v rozličných situacích méně pružně nežli méně agresivní jedinci. Rovněž poukázal na to, že zpětnovazebné signály mohou různou mírou ovlivňovat chování fenotypově rozdílných zvířat. Mnoho přednášek zaznělo i v sekci "Animal welfare" (mimo jiné otázku welfare zvířat alespoň okrajově zmínil ve svém příspěvku téměř každý účastník konference). Velmi mě zaujala přednáška A. J. Zanelly z Michigan State University věnovaná fyziologickým odpovědím orga- nismu (např. sledování hladiny cortisolu) na zátěžovou situaci a zejména výsledky zdůrazňující fyziologicky pozitivní efekt podání nepeptidového antagonisty cortiso- lu u časně odstavovaných a pod- vrhovaných selat. Velmi kvalitní příspěvky jsme také vyslechli v sekci věnované utváření vztahů mezi matkou a mláďaty, v nichž se autoři zaměřili především na chování v období okolo porodu a časné laktace. Z krátkého bloku přednášek věnovaných sociálnímu chování se chci zmínit o příspěvku pojednávajícím o účincích prohry v boji uskutečněném na domovském území vítěze na chování a fyziologii párově a individuálně ustájených selat (M. A. V. Ruis). Na základě velkého množství fyziologických i behaviorálních sledování velmi přesvědčivě ukázali, že se párově ustájená zvířata ve svém domovském prostředí vzpamatovala z porážky rychleji, nežli selata držená jednotlivě. V neposlední řadě bych chtěla ještě napsat o jednom pěkném animovaném příspěvku (prezentovaném v programu MS Power Point) o vztahu mezi genotypem, stereotypním chováním a hladinami steroidních hormonů (aldosteronu a kortisolu) u norků (M. Tauchi). Posluchači byli ušetřeni sáhodlouhých výkladů a definic jednotlivých stereotypních aktivit, které byly názorně "předváděny" během celé prezentace animovanými zvířátky.
Účastníci z různých zemí představili v rámci workshopu výukové systémy týkající se předmětů souvisejících s etologií. Ačkoli se formy výuky na jednotlivých univerzitách často lišily (někde kladou důraz na značnou šíři teoretických znalostí studentů, jinde naopak preferují učení metodou získávání praktických zkušeností v rámci vlastních pokusů) na většině škol se vyučuje alespoň jeden, ale častěji více navazujících předmětů orientovaných na aplikovanou podobu welfare zvířat a etické stránky chovu zvířat.
Organizátoři konference připravili pro účastníky i řadu velmi pěkných exkurzí do blízkého okolí Lillehammeru a doprovodných aktivit (např. večerní projížďka po jezeře Mjřsa). Vysoká úroveň vědeckého programu, bezvadná organizace, vlídnost pořadatelů a krásná norská příroda - takový je, domnívám se, nejen můj celkový dojem z letošního kongresu ISAE.