ZO ZAHRANIČNÝCH KONFERENCIÍ
Další zasedání ISAE v Kalifornii
Eva Baranyiová
Ve dnech 4.-9. srpna proběhl 35. mezinárodní kongres ISAE (International Society for Applied Ethology) na půdě Unniversity of California, Davis. Její veterinární škola patří k nejlepším v zemi, a otázkám spojeným s chováním zvířat se tam věnuje na 40 pracovníků centra pro welfare zvířat již 25 let. Tento kongres se konal v USA podruhé a byl dosud nejlépe obsazeným s více než 300 účastníky; mezi nimi byla polovina postgraduálních studentů, kteří jsou již dnes nositeli pokroku poznání v této oblasti.
Stěžejním tématem letošního kongresu byla zájmová zvířata. Jim byla věnována jak plenární zasedání, tak i tři další sekce přednášek. I přes tento akcent se jimi zabývala menší část přednášek či posterů; psi byli středem zájmu třnáctkrát, kočky šestkrát, papoušci třikrát. Tradičně převládala sdělení o skotu (48), prasatech (36), drůbeži (25), ovcích (8), koních (11), myších (7). Referováno bylo i o jiných druzích, jako jsou medvědi, lvi, tygři, sloni, oryx, wapiti, norci apod. Ústní (68) a plakátová sdělení (124) byla k otázkám odstavu, managementu chovu zvířat, zkušenostem se zvířaty a interakci člověk-zvíře. Dalšími tématy byla etika, zacházení se zvířaty a transport, laboratorní zvířata, obohacení životního prostředí, sociální a sexuální chování, vliv genetických faktorů na chování, stavba hnízda a chování mateřské i abnormální.
V úvodu kongresu byl zdůrazněn pohled na chování, který zahrnuje zvíře jako celek. Znalosti o problémech chování zájmových zvířat jsou asi tam, kde byly znalosti o zvířatech hospodářských před 15 lety. Obvykle se hledá diagnóza, často bez znalostí o prostředí, v němž zvíře žije. K terapii poruch chování jsou možné dva přístupy: buď behaviorální, který bere v úvahu kontext mezi prostředím a symptomy poruch chování nebo medikamentózní, většinou redukcionistický, založený na kategorizaci stavu zvířete a použití léčiv. Analyzována byla schopnost sociálního poznávání u psů, kteří nejvíce, a to i pro vyhledávání potravy, využívají sociální signály. Byla přednesena sdělení o poruchách chování papoušků, z nichž nejčastější jsou orální a pohybové stereotypie ústící až v automutilaci. Tyto problémy často přetrvávají i po obohacení životního prostředí. Jedná se zřejmě o poruch bazálních ganglií. Ptákům v zajetí by se obohacení životní prostředí mělo obohacovat již v rané ontogeneze.
Pozornost byla věnována kognici zvířat – poznávání světa. Pokrok byl učiněn v identifikaci feromonů, navozujících zklidnění; srovnávána byla schopnost 11 druhů rozlišovat mezi lidmi (potkani, králíci, kuřata, skot, ovce, tuleni, lamy, emu, rhea, tučňáci, a včely). Z toho vyplývají dalekosáhlé konsekvence pro výzkum, kdy se jinak "standardizovaná zvířata" mohou lišit odpověďmi na experimentální procedury prováděné různými osobami. V ustájení pokusných zvířat dochází k posunu k tzv. sociálním klecím, kdy lze klece propojit na několik hodin denně dvířkami ovládanými zevně. Jednotlivě ustájená zvířata se mohou socializovat se sousedními (např. potkani, myši, ale i primáti). Bylo diskutováno i obohacení klecí (např. vertikálním členěním prostoru, materiálem pro stavbu nor) pro laboratorní zvířata; někteří vědci se obávají, že tak mohou být narušeny standardní podmínky pokusů. Avšak ty mohou být více narušeny změnami ve vnitřním prostředí zvířat vystavených chronickému stresu individuálního ustájení. Několik prací se zabývalo rozeznáváním lidí prasaty, psy a dojnicemi, a pozornost byla věnována i vývoji sociálních interakcí a strategií ve skupinách prasat a skotu.
Jedním z vrcholů kongresu byla přednáška (na počest D. Wood-Gushe) dr. Temple Grandinové o přenášení vědeckých poznatků do praxe zacházení se zvířaty, jejich přesunů a ustájení. Mnoho producentů sice kupuje nákladná zařízení k chovu a přesunům, ale přesto zachází se zvířaty krutě. V USA jsou denně transportovány a poráženy statisíce zvířat. Z dlouholeté práce autorky v této oblasti vyplývá, že na jatkách lze dobrým jednáním se zvířaty denně ušetřit 500-1000 dolarů. Je k tomu však třeba využívat znalostí o chování zvířat, nikoli hrubou sílu. Hnací uličky s plnými stěnami se mají pod vhodným úhlem zatáčet do oblouků a je třeba hnát menší skupiny zvířat, odstranit všechny rušivé prvky jako hadice, vlající hadry, prudký přechod mezi světlem a tmou atd. Kontrole dění na jatkách velmi pomáhá přesné měření toho, co se děje: lze sledovat efektivnost omračování, vokalizaci zvířat, uklouznutí a pády atd. Tato měření však musí být kontinuální. Např. při krutém zacházení před porážkou vokalizuje 22% skotu, zatímco při mírném zacházení pouze 7.5 %. Mnoho problémů s naháněním zvířat lze vyřešit vhodným osvětlením a blokováním výhledu. Prasata je potřebné zvykat na přítomnost člověka např. procházením mezi zvířaty ještě na farmě před odvozem. Proto je nutná také komunikace s producenty. V USA sílí tlak veřejnosti na společnosti jako McDonalds a další, aby nakupovaly maso jen tam, kde se zachází se zvířaty ohleduplně. Je však potřebné poznatky o chování zvířat zveřejňovat i v odborných časopisech a obecnějších článcích i mimo vědeckou komunitu. Podnikům s novými techno-logiemi je nutno při jejich náležitém vy-užívání pomáhat tak, aby obsluhující personál získal důvěru v nový postup a správně jej uplatňoval.
Materiály jsou zpracovány do přehledného sborníku s rejstříkem dle druhů zvířat, a rejstříkem autorským i předmětovým. K doprovodným akcím patřily i tři workshopy a technické exkurze, do centra pro záchranu dravých ptáků, v němž pracují převážně volontéři, do centra pro výzkum primátů, a do světoznámého Bohartova muzea, které má sbírky hmyzu, čítající přes 7 milionů exemplářů z celého světa. Ročně v něm přibývá přes 60 tisíc exemplářů. Muzeum sleduje populační genetiku druhů, entomologickou faunu, která např. jen v Kalifornii zahrnuje na 100 tisíc druhů, z nichž asi 9% je pro vědu nových. I letošní kongres byl velkým přínosem pro naše poznání chování zvířat, přinesl nové pohledy a především stále zřetelněji patrnou snahu proniknout do světa kognice zvířat.
Postřehy z Tübingenu
Jitka Víchová
V srpnu tohoto roku jsem se zúčastnila XXVII International Ethological Conference, konané tentokrát v německém Tübingenu. Tübingen je malé příjemné město (83 000 obyvatel) rozložené na obou březích řeky Neckar v srdci Badenska-Württemberska, 30 km jižně od Stuttgartu. Konferenci hostila místní univerzita, na jejíž 16 fakultách studuje 23 000 studentů. Prezence proběhla ve středu večer, následována večeří s chutným sladkým doplňkem. Ve čtvrtek 23. srpna o půl deváté ráno byl vyčerpávající kolotoč velmi kvalitních přednášek oficiálně zahájen. Sedmidenní maratón byl "přepůlen" nedělním volnem.
Každodenní program sestával ze dvou plenárních přednášek od 9 do 11 hodin, hodina před obědem byla věnována představení posterů (poster talks, 2 minuty, max. 2 diapozitivy nebo blány), po obědě následovaly dva bloky 15 až 25ti minutových přednášek ve 4 paralelních sekcích předělené hodinovou "kávovou pauzou" na prohlídku vystavených posterů. V pátek, sobotu a pondělí pokračoval program večerním přednáškovým blokem. Celkem bylo předneseno asi 325 ústních sdělení. Toto číslo je několikanásobkem počtu přednášek, které mohl člověk skutečně vyslechnout a vstřebat. Krom toho, že si musel vybrat ze čtyřech souběžných příspěvků a soustavně přebíhat z učebny do učebny, situaci stěžovala nestejná délka přednášek v různých sálech. Tématicky bylo ke slyšení snad vše, čím se současná etologie a jí příbuzné obory zabývají, pro všeobecný přehled podnik k nezaplacení. Osobně jsem již druhý den bojovala s únavou a soustředěností, omezila pobyt v neklima-tizované posluchárně, kde dle zákona schválnosti probíhaly nejzajímavější před-nášky, a po prezentaci vlastního posteru stále častěji upínala mysl k volné neděli. Součástí programu byly také 4 "kulaté stoly", a to o informačních teoriích, roli geomagnetického pole v orientaci živočichů, negenetické inheritanci a o roli genetiky v pochopení evoluce.
Na konferenci bylo k vidění více než 300 posterů, vystavovaných ve dvou etapách (od středy do soboty a od pondělí do středy). Posterů poskládaných z volných archů bylo pomálu, nutno sebekriticky podotknout, že téměř výhradně pocházely ze zemí bývalého východního bloku. Sama jsem si ověřila, že tisk posteru jako jednoho celku není levnou záležitostí a příprava graficky ucházejícího plakátu vyžaduje jistou technickou zdatnost, nicméně chceme-li konkurovat světu, nezbude, než se přizpůsobit. Většina autorů posterů se přihlásila do soutěže, respektive do soutěží o jeden z 5 etologických a behaviorálně ekologických časopisů. Vyhlášení výsledků proběhlo v rámci úterního společenského večera, kdy prostřednictvím Jana Havlíčka bodovala i česká (a slovenská) etologie.
Plenární přednášky byly věnovány komunikaci, kooperaci a konfliktu, sociálnímu chování emocím a genetickým a imunologickým problémům. Všechny přednášky byly velice zajímavé a podnětné. Osobně se mi velmi líbila přednáška T. Kuwamury o změnách pohlaví útesových rybek v závislosti na podmínkách. Za nejlepší a nejzáživnější přehlednou přednášku považuji tu od B. D. Terzopoulose o využití virtuální reality v etologii. Krátké filmy o tom, jak lze simulovat evoluci aneb jak naučit virtuální rybu přes noc plavat, mě skutečně nadchly. Rozepisovat se o konkrétních přednesených poznatcích není časově a prostorově možné, zájemci si mohou přečíst abstrakta všech přednášek a posterů ve sborníku (Contributions to the XXVII International Ethological Conference. Supplement 36 to Ethology, Blackwell Wissenschafts-Verlag Berlin Vienna, 2001).
Organizátoři mysleli nejen na zvládnutí nabitého prezentačního programu, ale i na pohodlí a mimokonferenční vyžití účastníků. Velkým a příjemným překvapením byl "conference ticket", který umožnil nejen bezplatné cestování místní hromadnou dopravou a volný vstup do nejvýz-namnějších kulturních památek, ale také první nápoj ve vybraných pohostinských stáncích zdarma. Této nabídky nakonec naše výprava nevyužila, byť by tím mnohdy klesly náklady na večerní kulturu na nulu, neboť zcela vyčerpaní vědci po jednom pivu či sklenici vína povětšinou odcházeli spát. Za nejgeniálnější organizační věc považuji nedělní volno, kdy jsme v lese a prohlídkou kulturních památek (a někteří návštěvou stuttgartské ZOO) nabrali nových sil. Společenský večer s vybranými jídly a bujarým tancem lze také považovat za zdařilý. Mám-li organizátorům konference něco vytknout, pak je to nezajištění dataprojektoru, takže většina přednášejících byla odkázána na diapozitivy a blány, a již zmíněné různé začátky přednášek v paralelních sekcích, snižující jejich efektivně navštívitelný počet.
Nezbývá než dodat, že IEC 2001 byla pro začínajícího vědce příjemným, leč náročným a vyčerpávajícím vstupem do světa velkých konferencí. Aktivní účast v kategorii "poster talk" považuji za ideální test připravenosti na plnohodnotnou přednášku.
