ZOO Ústí nad Labem chová pár orangutanů bornejských od roku 1989.
V odborných kruzích se objevily obavy, že vzhledem k jejich společnému chovu od raného věku do dospělosti, dojde k projevům sourozeneckého efektu a tento geneticky cenný pár se nebude reprodukovat. Obavy se naštěstí nevyplnily a od jara 1998 jsme pozorovali projevy sexuálního chování.
Vzhledem k vysokému počtu matkou odmítnutých mláďat i značnému procentu neúspěšných odchovů mají otázky chování v chovu orangutanů zásadní význam. Proto se naše pozornost zaměřila na typy chování, které ovlivňují pohodu jedinců v chovné skupině. Pozorovali jsme projevy sociálního chování, hry, sexuální chování, vztah matky a mláděte a agresivní chování.
Říje a předkopulační chování byly velmi nezřetelné. Vlastní páření se opakovalo i v prvních obdobích gravidity, kdy se již projevovala změna chování samice.
Samici ve vyšším stupni gravidity jsme oddělili od samce a tím předešli možnosti poškození mláděte při pokusech o páření Na druhé straně vyvstal problém opětného zapojení samice a včlenění mláděte do skupiny. Při velké vzájemné toleranci orangutanů ani tento proces nečinil potíže. Agresivní chování se omezilo na hrozbu pohledem.