Statečné snášení úmyselně vyvolaných bolestí bylo považováno za hrdinství např. již ve Starém Římě, u prvních křesťanů, později u Indiánů a pod. a vlastenecké nebo náboženské důvody byly tedy důležitou motivací. V současnosti psychická bolest bývá následkem duševního úrazu a její vliv se přenáší z dětství do celého dalšího života, kdežto převážně somatická bolest (úrazy, záněty, nádory) je předmětem příslušné léčby. Nicméně bolest nelze prozatím objektivně měřit a její intenzita je individuální. Rozmazlené děti a eventuelně i dospělí celkem těžko snášejí i nepatrné léze vlivem výchovy, do somatických bolestí si promítají např. i sociální zklamání, snahu získat si soucit a emoční uspokojení. Staří lidé se často domnívají, že bolest patří k věku, snížení dávek léků považují za podceňování. Aktivní motivací je vhodné zaměstnávaní (vnoučata, koníčky, nové zájmy, společenské uplatnění). Módní málo účinné bylinky zdánlivě mírní bolest. Šarlatáni využívají právě módní motivace, slibují vyléčení a často se tak zanedbá účinná léčba. Lékaři naopak spoléhají na výsledky laboratorních vyšetření a podceňují mentální stránku a projevy zájmu o pacientovy problémy. Rozmluvy s knězem a vztah k Bohu jsou úlevou, nikoli vyhrožováním peklem.