Abstrakta z konference ČSEtS 2006

Aposematismus z ptačí perspektivy  

Alice Exnerová
Katedra zoologie, UK PřF, Viničná 7, 128 44 Praha 2

V posledních dvou desetiletích se, patrně v souvislosti s návratem zájmu o studium evoluční problematiky, začala řada biologů věnovat otázkám souvisejícím se vznikem a antipredační funkcí aposematických (výstražných) signálů a také souvisejícími problémy jako jsou krypse a mimetismu. Převážná většina studií je věnována jednomu ze dvou hlavních metodologických přístupů: 1) teoretické a matematické modely počátečních fází evoluce aposematického zbarvení a mimese, a 2) etologické experimenty pracující převážně s modelovými druhy ptačích predátorů (Gallus gallus, Coturnix coturnix, Parus major) a modelovými druhy hmyzí kořisti, případně s kořistí umělou (Novel World approach). Díky tomu byla zjištěna řada nových jevů jako je existence multimodálních výstražných signálů, kombinace krypse a aposematismu ve zbarvení v závislosti na vzdálenosti z jaké je kořist predátorem pozorována, existence vrozených tendencí predátorů vyhýbat se kořisti s určitým zbarvením, role zbarvení v ultrafialové části světelného spektra v souvislosti s krypsí a aposematismem a v neposlední řadě i nové pohledy na funkci a dynamiku mimetických komplexů. Řada klíčových otázek zůstává však nadále otevřených. Jedná se zejména o evoluci výstražného zbarvení u jednotlivých taxonů, vznik a udržení polymorfismu u aposematických druhů, funkci a dynamiku existujících mimetických komplexů, univerzalitu účinnosti výstražného signálu vůči různým druhům predátorů, roli vrozené a naučené složky averze u různých predátorů, význam neofobie a potravního konzervativismu predátorů v rané evoluci aposematicky zbarvených forem, důležitost jednotlivých komponentů multimodálního výstražného signálu (barva, vzor, kontrast, agregace, chemický, případně zvukový signál) pro učení a generalizaci predátorů.

Klíčová slova: antipredační mechanismy; aposematismus; mimese