Abstrakta z konference ČSEtS 2006

Jak je důležité slyšet, co se kde šustne. Audiogram rypoše stříbřitého (Heliophobius argenteocinereus).  

Ema Knotková, František Sedláček, Radim Šumbera
BF JCU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
BF JCU, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a ÚEK AVČR, na Sádkách 7, 370 05 Česke Budějovice
BF JCU, Branišovská 31, 380 08 České Budějovice

Akustické prostředí v podzemí se značně liší od nadzemního, což vedlo k mnoha specializacím u podzemních zvířat. Jelikož stále není jasné, jak velkou část života tráví rypoši stříbřití (H. argenteocinereus) mimo své nory, pokusili jsme se to objasnit výzkumem sluchového přizpůsobení. Byly zhotoveny behaviorální audiogramy pro tři jedince pomocí metody kladného podmiňování. V rámci testovaných frekvencí (0,25 - 16 kHz)mají rypoši nejcitlivější sluch (22 dB)při frekvenci 1 kHz. Zjištění odpovídají akustickým vlastnostem jejich podzemních tunelů, ve kterých se nejlépe šíří zvuky o frekvencích 0,5 - 1 kHz. Nízká citlivost sluchu a silně omezená schopnost vnímat vysoké frekvence jsou dalšími znaky typickými pro striktně podzemní savce. Rypoši stříbřití mají silně omezeny zrakové schopnosti a proto přebírá sluch pozici nejdůležitějšího smyslu. V tomto případě je nastaven na pobyt v podzemních norách. Zvířata se mohou po povrchu přesunovat, ale zřejmě na něm mnoho času netráví.

Klíčová slova: rypoš stříbřitý; Heliophobius argenteocinereus; audiogram