Morrisovo vodní bludiště je kruhový bazén, ve kterém se zvířata učí
vyhledat skrytý ostrůvek umístěný těsně pod hladinou. Ojediněle se stává,
že potkan místo aktivního vyhledávání ostrůvku setrvává na místě a posléze
je z bazénu vytažen experimentátorem. Toto chování se dá chápat i jako
jiný způsob, kterým některá zvířata řeší únik z bazénu. K ověření této
hypotézy jsme vytvořily testovou situaci, ve které zvíře aktivně hledá
záchranu u osoby stojící při okraji bazénu a v závěrečném plavání si vybírá
ze dvou typů cíle.
Pokusy byly prováděny na dospělých samcích potkanů kmene Long Evans. Zvířata byla rozdělena na dvě sedmičlenné skupiny. První skupina byla nejprve učena doplavat na ostrůvek, po týdenní přestávce byla trénována dosahovat okraje bazénu v blízkosti stojící osoby. Druhá skupina byla trénována v opačném pořadí. Trénink jednotlivých úloh trval 5 až 12 dnů a průměrná latence úniku k osobě či na ostrůvek poslední den tréninku nepřesahovala 7 s. Jedno pokusné plavání zahrnovalo vždy 8 plaveb, do bazénu byla zvířata vypouštěna ze 4 míst u okraje bazénu, jejichž pořadí bylo náhodné. Týden po ukončení nácviku byla zvířata obou skupin vystavena situaci, kdy mohla nalézt únik jak na ostrůvku v prostoru bazénu tak u osoby při jeho okraji. Za této situace s možností výběru jsme po 3 dny sledovaly zastoupení plaveb k ostrůvku a k osobě.
První skupina zvířat preferovala plavbu k osobě (68% plaveb), druhá skupina naopak volila převážně nalezení ostrůvku (74% plaveb). Rozdíl mezi skupinami je statisticky významný. V obou případech tedy většina zvířat upřednostňovala to řešení, které bezprostředně předcházelo výběrovému testu. I přes tuto tendenci se každá z obou skupin ukázala vnitřně nehomogenní, jak prokázal Kolmogorovův-Smirnovův test normality rozložení četností. První skupinu je možno rozdělit na 4 zvířata volící převážně jako cíl osobu (75-96% plaveb za 3 výběrové dny) , další 3 zvířata však uskutečnila nadpoloviční počet plaveb k ostrůvku (54-75%). Ve druhé skupině ve shodě s převládající tendencí volilo 6 zvířat převážně jako cíl ostrůvek (75-88% plaveb), ale zbývající 1 zvíře volilo více plaveb k osobě (67%). Teprve takto vzniklé podskupiny jsou homogenní.
Užití různé strategie při závěrečné testové situaci s možností výběru, a to bez ohledu na bezprostředně předcházející zkušenost, vysvětlujeme jako projev individuálních rozdílů mezi zvířaty. Upřednostnění osoby jako cíle může vést k výše popsanému chování, kdy zvíře místo vyhledávání ostrůvku setrvává na místě.