Ověření magnetometotaxe potemníka moučného

M. Vácha, M. Pavelková
Katedra Srovnávací fyziologie živočichů a obecné zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita, Brno
 
Poměrně velké množství experimentálních výsledků z oblasti magnetobiologie se nedaří nezávisle zopakovat na jiných pracovištích. Při hledání podstaty magnetorecepce zvířat hraje velkou roli přesné zmapování vlivu světla. Na rozdíl od ptáků existuje dnes poměrně málo věrohodných důkazů magnetorecepce u hmyzu.

Autoři si vzali za cíl zopakovat a zpřesnit experimenty z roku 1975 a 1978 (Arendse a Vrins, 1975; Arendse, 1978) uvádějící schopnost potemníka moučného (Tenebrio molitor) zapamatovat si směr geomagnetického pole ve vztahu k umělému světelnému zdroji (azimut světelného zdroje). Tyto práce, ač dosud neověřeny, jsou stále citovány i v obecných učebnicích a patří mezi několik málo dokladů o magnetorecepci hmyzu.

Protože potemníci jsou při obvyklé vlhkosti vzduchu (RH blízké 75%) světloplaší, utíkají směrem od světelného zdroje. Tento směr však po určitém tréningu údajně preferují i v úplné tmě nebo při homogenním osvětlení - bez směrových vizuálních vodítek. Musí se tedy orientovat podle “zapamatovaného magnetického azimutu”. Tréning spočívá v mnohahodinovém pobytu brouků v prostředí s konstatní vlhkostí při bočním osvětlení v normálním magnetickém poli Země.

Část experimentu probíhající za úplné tmy byla zopakována, v některých směrech bylo proti původním pracím podstatně sníženo riziko chyby pozorování: byla použita kruhová aréna o velkém poloměru (60cm), pohyb brouků byl registrován infračervenými detektory bez subjektivní chyby odhadu směru pohybu, byla eliminována možnost zanechání pachových stop.

Získané výsledky nepotvrdily výsledky původní a schopnost magnetické orientace potemníků za daných podmínek námi prokázána nebyla. I když získané významnosti testů nesplňují 5% hladinu významnosti, jistý trend souhlasný s očekáváním nelze zcela vyloučit.

Potvrzuje se důležitost nezávislých verifikací publikovaných a řadu desetiletí stále citovaných experimentů, které mohou mít značný teoretický význam pro hledání dosud nejasné podstaty fungování zvířecího receptoru pro zemský magnetismus.

Další výzkum bude pokračovat těmito kroky:

- rozlišení pohlaví jedinců (existují práce dokumentující odlišné kompasové chování hmyzu u samců a samic).

- provedení druhé části experimentu při homogenním osvětlení

- získání brouků pokud možno z volné přírody (nelze vyloučit ztrátu citlivosti kompasového chování po mnoha generacích chovaných za umělých konstatních podmínek).