Domácí prasata se od svých divokých předků značně liší v řadě morfologických a fyziologických vlastností, avšak z hlediska chování jsou rozdíly často překvapivě malé. Některé prvky mateřského chování prasnic v užitkových chovech se spolupodílejí na mortalitě a nízkém růstu selat (zalehnutí, nízká četnost kojení) nebo jsou problematické z hlediska provozu (agresivita vůči člověku). Zjišťovali jsme, zda tyto prakticky významné aspekty mateřského chování byly geneticky pozměněny v průběhu domestikace. Sedm domácích prasnic a sedm prasnic kříženců domácího (po matce) a divokého (po otci) prasete bylo inseminováno domácím kancem, umístěno v individuálních venkovních boudách a po narození selat sledováno v následujících testech: a) ochota opustit hnízdo 2. den post partum; b) reakce na přehrávku hlasů selat zalehnutých, opuštěných anebo bojujících o struk 2. a . 6. den pp; c) spontánní nahrávka 6 hodinového kojícího chování v nerušené situaci přes noc; d) reakce na přítomnost člověka ve hnízdě se selaty. Navíc byly ke všem prasnicím k dispozici data o bazálních hladinách kortizolu a jejich nárůstu po zátěži. Křížené prasnice se od domácích nelišily v žádném aspektu mateřského chování kromě toho, že častěji přerušovaly závěrečnou masáž vemene selaty při kojení a častěji měnily polohu těla během nerušené noční nahrávky. Tyto rozdíly zřejmě souvisely s celkovou tendencí k větší pohyblivosti u kříženek. Korelační a následná faktorová analýza 11 behaviorálních a kortizolových parametrů ukázala, že 82% variability v datech lze vysvětlit třemi faktory: faktorem “klidnosti”, který souvisel s nízkou četností změn polohy těla, opatrným způsobem uléhání, dlouhým setrváním v kojící pozici na boku ke konci kojení a nízkým nárůstem kortizolu po zátěži. Za druhé faktorem “obrany selat”, který byl vázán na silné a rychlé reakce na různé typy hlasů od selat a na přítomnost člověka v jejich blízkosti; a zatřetí faktorem “Kojení”, který souvisel s četností kojení, vysokým podílem kojení bez ejekce mléka a nízkými bazálními hladinami kortizolu. Tyto výsledky ukazují, že genetické vlohy pro mateřské chování se u prasat v průběhu domestikace nezměnily, s výjimkou nespecifického ovlivnění nižší pohyblivostí domácích prasnic. Výsledky dále naznačují, že variabilitu mateřského chování prasat je možné vystihnout pomocí několika málo dimenzí mateřské osobnosti prasnice.