Octodon degus je hystricomorfní jihoamerický hlodavec s denní aktivitou (Labyak, Lee a Goel, 1997) běžný ve středním Chile. Sociální organizace osmáka v přírodě je založena na skupinových teritoriích. Odchov mláďat probíhá ve společném hnízdě. Při odchovu potomstva se podílejí několik samic (Fulk, 1976). Octodon degus trpí dědičně spontánní hyperglykémií (Nishi a Steiner, 1990). V jeho životě hrají velkou roli olfaktorické vjemy (Friedle a Fischer, 1986; Fischer a Meunier, 1985).

Výzkum probíhal na zvířatech vlastního zájmového chovu záložen na zvířatech s certifikátem o původu. Jako ustájení se používala skleněná terária s vrchním ocelovým krytem. Zvířata byla krmena ad libitum nízkokalorickou potravou. Jako zdroj vody se využívala zelenina (mrkev). Chovné skupiny se sestávaly z jednoho samce a tři samic. Zvířata nebyla příbuzná a jejich věk byl pokud možno vyrovnaný (rozdíl do 3 týdnů).

V prvním případě bylo pro pozorování vybráno období před porodem, v druhém případě byla využita data z evidence chovu (sledování potratů a identifikace samic po potratu). Pro vyhodnocení údajů bylo využito neparametrických statistických metod v programu SPSS (chí kvadrát a Kruskall-Wallisův test).

Podle vlastních pozorování hyperglykémie nezabraňuje zabřezávání samic, ale má vliv na přežití mláďat v prvních dnech života (p > 0,001). Hyperglykémie také pozměňuje chování při kooperace chovné skupiny před porodem (p > 0,05) a po porodu. Hyperglykémie má vliv na chování samice při porodu a ovlivňuje chování chovné skupiny negativně.

Vyhodnocení potratovosti byla provedena při ranní a večerní kontrolou klecí při objevení zbytků potraceného mláděte se automaticky kontroloval stav samic. Samice, u kterých byly stopy krve v genitáliích byla zhodnocena jako potratová. Některé samice během celého období 1995 – 1999 vůbec nezabřezly (13,73 %); některé nedokončily březost normálním porodem (31,2 %) a samic, které samovolně potratily a úspěšně porodily, bylo 7,8 %. U populace samic samovolně potratilo 39,2 %. Výskyt samovolných potratů se ukázal jako významný (p < 0,05) u některých skupin samic-sester. Hyperglykémie přitom neměla vliv na potratovost a ukazuje se, že je vyvolána olfaktoricky.

Literatura

Labyak SE, Lee TM, Goel N. Rhythm chronotypes in a diurnal rodent, Octodon degus. Am J Physiol 1997; 273(3 Pt 2):R1058-66.

Fulk, G.: Notes on the activity, reproduction, and social behavior of Octodon degus. J. Mammol 1976. 57: 495-505.

Nishi M, Steiner DF. Cloning of complementary DNAs encoding islet amyloid polypeptide, insulin, and glucagon precursors from a New World rodent, the degu, Octodon degus. Mol Endocrinol 1990; 4(8):1192-8.

Friedle, R.E., Fischer, R.B.: Responses to salivary olfactants in relation to dominance of the degu (Octodon degus). Percept Mot Skills 1986; 62(1):192-4.

Fischer, R.B. Meunier, G.F.: Responses to conspecifics' urine by the degu (Octodon degus). Physiol Behav 1985; 34(6):999-1001.