Zdeněk Kratochvíl rozvinul ve Filosofii živé přírody Patočkovu představu horizontů lidského světa. Okolí každé věci je horizontem věcí. Každá věc je vnímatelná a myslitelná jen vůči nějakému pozadí a před nějakým horizontem. Horizont je ale pouze aspektem věcí na světe, viděné nebo myšlené z určitého hlediska. Se změnou hlediska se mění i horizont věcí a táž věc se někdy může v jiných souvislostech ukázat jinak.

Paradigma jako náš vzor jsoucnosti a poznatelnosti pak určuje způsob uchopení věcí a povahu světa, typ a okruh jevů, se kterými se naše zkušenost vůbec může setkat. Částečnost a umělost našeho světa vyvstane při konfrontaci se světy jinými, kterými může být dostatečně časově, prostorově, nábožensky i jinak vzdálená kultura, třeba svět "starého Egypta" nebo antiky, kdy Řekové "své bohy viděli i v kuchyni".

K ilusi novověké evropské kultury patří iluse o základní jednotě světa ve smyslu jako globální přehlédnutelnosti, kdy logika a matematika odkrývá jenom jeden řez světem, kdy zvláště klame "světonázor" zaměňující tento svět za pluralitu jeho různých horizontů, jež snadno hodnotí jako chorobné, defektní či nebezpečné, když se z jeho základní jednoty vymyká.

Klasifikace obvyklá v archeologii, historiografii či etnografii hovoří o horizontech paleolitickém, neolitickém, bronzovém, železném, horizontu euroamerické civilizace a světověkém. Psychologická definice člověka jednotlivých horizontů se jeví jako důležitá, protože tyto horizonty bývají pro sebe navzájem nesrozumitelné, i když spolu sousedí. Je významná i pro samotnou psychologii, která zpravidla vychází z empirického hodnocení jevů, což v celospolečenském měřítku vede k opakovaným krisím ve smyslu Husserlovy Krise evropských věd. V psychiatrii a medicíně neznalost eidetické roviny vede k biologickému výkladu psychologických skutečností.

Úkolem fenomenologie je hledat podstaty, pokus se liší od svého povrchu. Fenomenologická filosofie se snaží dobrat přirozeného světa Husserlovsko-patočkovského, aby bylo možno výsledky věd využívat v souladu s potřebami skutečné podstaty člověka.

Rozřešením tajemství Kannerových autistů, sledovaných již celá desetiletí velmi rozsáhlými studiemi v Americe i v Evropě, kteří jsou blízcí paleolitickému horizontu, by bylo možno překročit empirickou problematičnost, protože by byly k disposici solidnější základy a s posice horizontů lidksého světa by se mohla významně upřesnit evoluce Homo sapiens.