Předmětem tohoto sdělení je výzkum uměle sestavené skupiny 3 jezevců (1 samec, 2 samice), který probíhal na lesní chatě u Krnova (okr. Bruntál). Úkolem bylo zjistit co nejvíce etologických informací přímým pozorováním jezevců v jejich přirozeném prostředí.

Jezevci byli umístěni v samostatném kotci, ze kterého mohli volně vycházet do okolí. Během jejich pochůzek jsme zaznamenávali průběh, délku a proměnlivost jejich pěšin během roku, a to včetně faktorů, které charakter domovského okrsku jezevců ovlivňují. Při studiu pachové komunikace jsme se zaměřili na místa, kde jezevci ukládali trus, močili a ukládali sekrety podocasních žláz. Trasy byly zaznamenávány do mapky v měřítku 1 : 10 000.

Plocha domovského okrsku jezevců byla největší na jaře (III. - IV.), kdy jezevci začali po zimě vyhledávat potravu. Délka jedné trasy se pohybovala od 150 m v únoru po 5,3 km v dubnu. Doba jejich denní aktivity trvala na jaře v průměru 6 - 7 hodin. V zimním období nebyli aktivní vůbec nebo jen několik minut (maximálně 30 min za den).

Samec byl asi do věku jednoho roku částečně vázán na chovatele a do určité míry kopíroval trasu jeho pochůzky. Později si volil trasu ve známém prostředí samostatně. Samice, které byly zařazovány do skupiny postupně, se z počátku pohybovaly po pěšinách určovaných samcem.

Mladí jezevci značkovali pěšiny minimálně. Pachové značení domovského okrsku bylo zřetelněji pozorovatelné až ke konci prvního roku života a nápadně pak ovlivňovalo průběh jezevčích tras. I nejmladší samice mohla díky olfaktorické komunikaci změnit směr pohybu ostatních dvou jezevců a přivést je do míst, která předtím nenavštívili. Důležitou roli sehrávaly pachové informace o potravních zdrojích v domovském okrsku a měly význam i pro nejrychlejší dosažení vyhrabaného komplexu nor.

Jezevci umísťovali pachové značky především v okolí nor a na pravidelně používaných pěšinách. Ty značkovali sekretem podocasních žláz s průměrnou frekvencí 6,8 značek za hodinu. Zjištěná frekvence značení byla vyšší v nově procházeném prostředí.

Hlavní místa defekace se vyskytovala v blízkosti jezevčích nor. Opakovaně jsme zaznamenávali také defekaci na latríně volně žijícího jezevce, který v letním období někdy pronikal do domovského okrsku námi studované skupiny.

Statistická analýza rozmístění pachových značek na pěšině dlouhé 470 m, která spojovala nory, prokázala, že jezevci častěji značili v blízkosti nor. Značení v blízkosti nor souvisí pravděpodobně s jejich obranou před vetřelci vlastního druhu.

Analýza dále prokázala, že jezevci častěji značkují místa s trvalou potravní nabídkou. Frekvence pachových značek vzrůstala s množstvím dostupné potravy a byla úměrná době, kterou jezevci strávili na daném místě.