Bylo zjištěno, že respondenti mají fotografie svých starých psů vždy a natrvalo jim zabezpečují přístup k pitné vodě. Dále udávají, že statisticky průkazně častěji starým psům nabízejí krmivo jen jednou denně, že je živí i zbytky se stolu, že jejich psi přicházejí frekventněji na přivolání jen občas, že bývají ustrašení, těžko kontrolovatelní, při sáhnutí agresivní, že nadměrně štěkají a vrčí na cizí a že v domácnosti močí. Naproti tomu bývají na ulicích méně často na vodítcích, na povel častěji odmítají přijít vždy, řidčeji projevují agresivitu při pocitu ohrožení, ne tak často jsou bráni na cesty a na dovolenou a oslavují se jejich narozeniny. Nikdy nebývají na vodítcích v lesích a parcích, nikdy si s nimi lidé nehrají, sami si pak pravidelně nehrají s jinými psy a nikdy nejsou agresivní při kartáčování či při postrčení.

Ze zjištěných faktů vyplývá, že staří psi jsou do domácností pevně integrováni a že vesměs usilují o dominantnější postavení než psi ostatní mladší. I respodenty antropomorfisticky interpretované soužití se starými psy umožňuje identifikovat a diagnostikovat aspoň některé prvky kognitivního dysfunkčního syndromu a některých dalších geriatrických problémů jejich chování.

Podpořeno FRVŠ MŠMT 1192/1999 a 828/2000