Psychickými depresemi trpí odhadem až 8% lidské populace, přičemž incidence s věkem stoupá na 25% po 65. roce věku. Polovina pacientů psychiatrických lůžkových zařízení je přijímána právě pro depresi a zdá se, že celosvětově se tyto počty zvyšují. Proto je farmakologický výzkum v oblasti psychofarmak s antidepresívní účinností velmi intenzívní. Na úrovni preklinického výzkumu byla navržena a je využívána řada zvířecích modelů deprese, o žádném však nelze dosud tvrdit, že splňuje všechna kritéria pro validní predikci antidepresívních účinků látek u člověka z experimentů na zvířatech. Údaje z pokusů na laboratorních hlodavcích se shodují v tom, že by pro detekci antidepresívní účinnosti mohla sloužit zvířata, jejichž normální chování bylo farmakologicky nebo jiným způsobem potlačeno (Steinberg H, v: Antidepressants: Thirty years On, Leonard B. and Spencer P. (eds.), CNS (Clinical Neuroscience) Publishers, London, 1990). Jednou z metod nejdéle užívaných v naší laboratoři je etofarmakologické sledování v modelu agonistického chování isolovaných myších samců v párových interakcích s neagresívními partnery ze skupiny. V souvislosti s hledáním novým modelů deprese jsme analyzovali možné změny spontánní pátrací aktivity v novém neznámém prostředí "uzavřeného schodiště" (Simiand J. at al.: Psychopharmacology, 1984, 84, 48-53) u myších samců ze skupiny, kteří sloužili opakovaně jako stimulus pro agonistické chování izolovaného zvířete, ve srovnání s těmi, jež takovým opakovaným konfliktním sociálním konfrontacím s neznámým izolovaným partnerem vystaveny nebyli. Prokázali jsme, že nepříznivá sociální zkušenost potlačuje u myší v použitém testu pohyb po schodišti (p < 0.01) a naopak zvyšuje výskyt vertikální pátrací aktivity, tj. panáčkování (p < 0.01). Takové změny chování po aplikaci farmak jsou v daném testu interpretovány jako účinek anxiogenní. Zajímalo nás proto jaké změny chování myší ve stejném uspořádání pokusu vyvolají léky užívané v současnosti v klinice jako antidepresiva (citalopram, valproát, gabapentin). Žádné z použitých antidepresiv neovlivnilo statisticky významně pohyb po schodišti a panáčkování myší bez zkušenosti opakovaných agonistických interakcí s neznámým izolovaným partnerem. Zato u myší vystavených předem těmto agonistickým interakcím všechna použitá antidepresiva měnila signifikantně jejich chování v testu "uzavřeného schodiště", a to způsobem známým po podání anxiolytik: citalopram potlačoval panáčkování (p < 0.05), valproát (p < 0.05) a gabapentin (p < 0.01) desinhibovaly pohyb po schodišti. Navrhujeme proto užívat sledování změn lokomotorické a pátrácí aktivity v novém neznámém prostředí u myší vystavených předem agonistickému chování neznámého izolovaného partnera k posuzování potenciální antidepresívní aktivity farmak.

Podpořeno MŠMT: Vědecko-výzkumný záměr č.: CEZ:J07-98:141100001